Je reviens
15. března 2012 v 11:10 | Nora Králičí
|
nemyšlení
(dopisuju bakalářku, ideální čas na psaní článku!)
Proč je v lidech zakořeněn pocit, že musejí všechno vysvětlovat?
Proč když jdu ze schodů dolů a pán přede mnou zakopne o šňůru od notebooku, proč to musí komentovat Ježiši a Co to tady dělá? a divoce se rozhlížet? Proč prostě nejde dál, když je to všem jasný a hlavně - JEDNO?
Proč, když se někdo omlouvá od společnosti, že musí na toaletu, to provádí vysvětlováním, proč tam musí? Ty vole hele musim vypil jsem dva litry kofoly no jsem jak balón chápeš né? Proč prostě nejde, když je to všem stejně jedno?
Proč v sedmé třídě přišel Cyril do třídy na pátou hodinu s dvacetiminutovým zpožděním a omlouval se, že už tři dny nebyl, a proto mu to tak dlouho trvalo?
Proč, když lidi odchází před půlnocí z hospody, proč musí všem říkat, proč jdou tak brzo, že ráno vstávají, že mají moc práce, že jsou unavení, že mají ráno opuchlá víčka?
Francouzi na všechno říkají Je reviens (tj. Vrátím se) a prostě se vypaří.
Můj blog je baštou feministek?
3. prosince 2011 v 9:45 | Nora Králičí
|
QUOTidien
(dneska to dokonce ani není o Ku*vení jazyka a vykání a tykání...)
Jak jsem se naučila vycházet s lidmi
2. prosince 2011 v 18:22 | Nora Králičí
|
Nora doporučuje a kritizuje
Tento článek volně navazuje na článek ze 7. ledna 2009 Proč mi dělá problémy vyjít s lidmi.Svým studentům, svým spolužákům na Prf UK, svým spolužákům na FMV VŠE, svým blízkým mívám chuť říct:
- "Měl by sis častěji mýt vlasy."
- "Ta černá se k tobě nehodí."
- "V té červené vypadáš vyblitě."
- "Opravdu nevidíš, že v té červené vypadáš vyblitě?!"
- "Ty budš panic až do čtyřiceti :o))))"
- "Tolik možností máte a se*ete na to..."
- "Celý to děláš blbě."
- "S černýma vlasama vypadáš jak vrána."
- "TO VŠICHNI VÍME!!!!"
- "Ty vole ty seš kráva..."
- "Ne, nemůžeme přepisovat ruštinu do češtiny písmeno po písmeni, protože (jeden příklad za všechny) čeština nemá šč a naše šč je přeci stejný přepis, jako francouzský chtch, takže to NENÍ to samé!"
- "Tak nejsem tak blonďatá a vysoká a hubená, no!"
- "Tak nevim, kdy byla vydána Dekreta Břetislavova, no!"
- "V těch krátkejch vlasech vypadáš divně. A neodpovídej prosím na řečnické otázky pana učitele."
Ale neříkám jim to, tak s nimi mám korektní vztahy.
Ku*vení jazyka
16. listopadu 2011 v 13:21 | Nora Králičí
|
polylingvisticky
Vážené firmy,těší mě, že jste se rozhodly používat cizojazyčné výrazy na vašich produktech. Myslím si ale, že je to kravina jak lavina a ku*va mě to se*e.
Když si jdu dát palačinku, chci palačinku. Když mi uděláte francouzskou, budu moc ráda. Když ji nazvete crêpe, začnu se kroutit a natřásat, ale když se mě zeptáte na názor, řeknu, že je to blbost pojmenovávat crêpe crêpe. Většina lidí totiž netuší, co to je, a ještě míň tuší, jak to přečíst.
Když čtu crépe, jsem nervóznější, protože se to čte s jiným e a jinak se to píše, ale tak co. Když vidím crepé, rudnu, vyskakuju a hodně nahlas křičím. Crêpe se čte krep, crépe se čte jinej krep a crepé se čte kRpÉ. Dop*dele, co to je?! Víte někdo? Qui le sait? Nikdo samozřejmě. Je to blbost.
V kavárnách je kaffe olé.
Na bagetách je napsáno bagette. To se čte bažet a nikdo neví, co to je. Prodávám buď bagetu, anebo baguette, ale ne bažet. Z toho zvracím.
Moje sestra, Mexičanka, teď začala pracovat v pekárně. Prodávají tam pollo a quesadillu. Dáte si? No a co si dáte? Jak to přečtete? Pollo je kuře a quesadilla je tortilla se sýrem (tortýja, v jižní Americe často i tortýdža). Pollo se čte pojo a všichni to čtou pólo (teda ti, co se odváží si objednat věc, kterou neví, jak se čte), quesadilla se čte kesadíja a lidé si objednávají kvesadylu. Personál na sebe pokřikuje pólo a kvesadýla a Tuleň chodí plakat na toaletu (toaleta, toilette, nikdy ne toiletta).
Když jdete do italské pizzerie, také se připravte na hanbu. Objednáte si něco, co nevíte, jak se čte, tak to přečtete blbě, servírka to přečte ještě hůř a kuchař někde hulí hierbu či co.
Stejně italská káva, že. Makiáto? Makchiáto? Mačiáto? Ma... to s tim flekem nahoře prostě.
Opačně - když si jdete koupit croissant, koupíte si croissant a ne rohlík (v páté třídě jsem se naučila, že rohlík se řekne croissant, a je to i v mnoha slovnících - WTF?! Croissant je croissant a rohlík je rohlík prostě). Croissant znamená croissant nebo rostoucí (od slovesa croître). Když si jdu koupit kroasán, tak mi to neva, je to počeštěno a ok. Když si kupuju croisant (čte se kroasán, neexistující patvar od slevesa croiser - zkřížit) nebo ještě hůř croissante (kroasánte, rostoucí ona) nebo jejich pahnus croisante, hystericky se rozpláču a jsem nucena absolvovat tříměsíční ambulantní psychiatrickou léčbu v Bohnicích s pravidelnými injekcemi, hlazením po vláskách, roubíkem v puse a ranní rozcvičkou.
A to samozřejmě není vše. Naštěstí neumím italsky, abych poznala, kdy jsou houby houbami a kdy ořechy, ani německy (to musí být také hrůza) a když se ku*ví angličtina, barbarský jazyk, jak ho pojmenoval jeden učitel na Právech, tak se škodolibě tetelím blahem.
Doufám, vy blbé firmy, že si přestanete hrát na to, že jste světový, ale buď se vrátíte k českým názvům, nebo to aspoň budete psát a číst dobře a ještě k tomu dáte vysvětlení a fonetický přepis.
S pozdravem,
Nora Králičí
Požár! Zemětřesení! Hurikán! Teroristi!
28. srpna 2011 v 18:54 | Nora Králičí
|
Plavčíkem v NYC 2011
Jak by mohl být můj čtyřměsíční pobyt v USA ještě více vzrušující?!
8 dní v New Yorku
Sunday, August 21
Při plavčičení dostává můj muž lístky na americký fotbal, stadión s kapacitou 80 000 lidí, Jets stadium, Jets (NY) v. Bengals (Ohio). Jeden lístek stojí 204 dolarů. Jsme na americkém fotbalu! Nechápeme pravidla, všichni mluví o vzrušení, ale spíš vypadají, jako když koukají na sama doma v televizi. Vytrvale prší, máme pláštěnku za 5 dolarů.
Monday, August 22
Vracíme se domů, ale nedaří se nám dostat do metra! Nakoupíme si tedy pár čerstvých ryb, ovoce a zeleninu a dostáváme se domů náhradní dopravou.
Důvod přerušení J trainu (trasy metra linky J) byl požár dva bloky od našeho bydliště.
V USA totiž hoří nějak moc často. Požárníci jsou jako že nejvíc sexy tady, tak aby se vůbec ukázali, musí pořád někde hořet.
Tuesday, August 23
Plavčíkuju na mrakodrapu na Manhattanu, když někdy okolo druhé hodiny mě střídá druhý plavčík. Bavíme se a najednou se začne chvět zem. "Cejtíš to?", ptám se. "Ne.", říká kolega plavčík. "Vlastně jo.", přidá kolega plavčík. Asi dvakrát se země zachvěje, ale že je to zemětřesení se dozvídáme asi za půl hodiny. Já jsem si myslela, že se mrakodrapy prostě nějak chvějou, jako nadzemní zastávky metra nebo škola Buďánky na Andělu.
Wednesday, August 24
Můj zadek je native american (=indián).
Thursday, August 25
Celý den prší, můj muž pracuje na mrakodrapu, co už se nechvěje, já s dalšími zaměstnanci firmy připravuji bazény na hurikán. Dáváme všechny židle, lehátka, slunečníky a další legrace do přístřešku, aby neskončili na stromě nebo u někoho v břiše. Vytrvale poprchává, já se docela bojím ( i když jsem měla jehněčí kebab plný majonézy - zdravá výživa tady nějak vzala za své), všichni ostatní jsou v pohodě.
Friday, August 26
Během dne plavčíkujeme na bazénech a divíme se, že lidi vůbec chtěj do vody. Lehátka jsou uklizená, vždycky jim vyndáme jedno, vyrachtaj se a zase jdou.
Večer, když nás zaměstnavatel vyhazuje v New Yorku, otevřu dveře a sejmu opancéřované policejní auto.
Potom si s mužem koupíme evropskou bagetu (!!! uspěli jsme !!!) a kozí sýr (!!!) a nějaké dezerty (pravé americké, cukr, čokoláda, burákové máslo a další legrace) a večeříme v Central Parku.
Potom jdeme do prádelny a nakoupit nějaké potraviny. Je 11 v noci, jediný otevřený supermarket v okolí je narvaný k prasknutí, lidé kupují balené vody, konzervy a další důležité věci. Všichni vypadají v pohodě. Začínám se hodně bát.
Saturday, August 27
Zdá se mi sen, že jsem doma, učím na škole, kde mě učí moje studentka, blonďatá prsatá, a já se štípu do ruky, abych se probudila.
Přes den pracujeme na Manhattanu v mrakodrapu. Jedu tam dřív, v 12 se zavírá metro. Většina obchodů je zavřená, tři čtvrtě hodiny čekám frontu, abych si koupila bagetu.
Jsem vyděšená z hurikánu, ale asi jsem jediná. Hospodářské noviny předvídají, že celé USA pochcípá, nebo to tak jenom vypadá, americké noviny jsou v pohodě, říkají, co máme dělat, ale bez nějaké paniky.
Pracujeme v mrakodrapu na bazénu až do 6 večer, kdy nás odveze taxík domů. Jsme zklamaní, těšili jsme se, že bude šílené počasí a neodvezou nás domů (kde máme dům z nevíme jakého materiálu a stromy), ale že přespíme na Manhattanu a budeme mít hurikán seshora.
Saturday, August 27 - Sunday, August 28
Noc proběhla klidně. Pršelo, ano, vítr byl, ano. Ale dalo se u toho spát. Žádné vzrůšo. Ráno se probudíme a čteme na Hospodářských novinách, jak padaly stromy (jeden spadnul) a voda odnášela domy (ta budka, jak v ní mají plavčíci na pobřeží plavky). Na amerických webek píšou, že to byla tropická bouře a že si to užili lidi víc na jihu, v Karolíně, kde to udeřilo dříve, a že tady to byla spíš legrace.
Sunday, August 28
Můj muž kouká na fotbal, jeho tým prohrává 6:1. Měli jsme cheerios a jogurt. Přemýšlíme, co budeme dělat - všechno vypadá ok, je zataženo, ale je neděle, tak asi bude zavřeno a nevím, jestli teda to metro otevřou. Koukneme se na film?
Za dva týdny náš očekávají teroristické útoky na oslavu 9/11 - je to již 10 let. Juchů!!
Ryba plave, pták létá, člověk běhá. (Emil Zátopek)
24. června 2011 v 4:58 | Nora Králičí
|
Nora doporučuje a kritizuje
Tak jsem se právě vrátila z běhu. Uběhla jsem sice jen 4,67km, ale za osobní rekord - 5:44min na kilometr.
Těžko říct, jak to s tím časem je a jestli je to něco přeborného. Pochybuji. Ale běhat jsem začala před čtrnácti dny a s malou nadsázkou se dá říci, že od teď se můj život dá označovat jako "Před tím, co jsem začala běhat" a "Potom, co jsem začala běhat".
Úvod do dějin běhání Nory Králičí
Moje běhací historie začíná docela daleko. Na základní škole jsme měli místo hodin tělocviku hodiny psychologie a sociální výchovy (paní učitelka nám dávala rady do života a radila s našimi pubertálními trápeními), na gymplu jsem chodila do francouzské třídy plné holek, které preferovaly hodiny masírování a na VŠ jsem se do žádného sportovního klubu nehrnula.
Něco o sportu jsem se naučila možná ve Francii. Na začátku roku se člověk přihlásí do skupiny a potom dělá každý trimestr jeden sport (s těhotenstvím se ale nepočítá, haha). A v maturitním ročníku se na konci každého trimestru maturuje z toho jednoho sportu, co se ten trimestr procvičoval (ve Francii se maturuje ze všech předmětů, ale předměty mají koeficienty podle důležitosti a to se propočítává a dělá se z toho průměr). Já jsem totiž měla ambiciózní plány ve Francii odmaturovat, co se nakonec nepodařilo, protože jsem k tomu řekněme neměla podmínky (a také jsem na tom moc nemakala), ale hlavní důvod, proč jsem se rozhodla po dvou měsících přejít o ročník níž a vzdát se možnosti studovat o dva roky kratší dobu, bylo, že končil trimestr a mělo se maturovat sportu.
Impotence motia
Já jsem měla zapsáno 3x500m. Uběhlo se 500m, potom se deset minut odpočívalo, potom zase pět set metrů, zase deset a zase pět set. Mně se nepovedlo ani jednou, že bych celých těch pět set metrů uběhla, většinou jsem zkolabovala někde po 200 metrech a byla jsem mimo. Když jsem se nějak dopotácela za tu pětistovku, deset minut mi na rozdejchání nestačilo. A to deset minut je fakt l'éternité. Ze strachu z maturity z tělocviku (na pět seti metrech se člověk NESMÍ zastavit, dostane pak 0 bodů) jsem přešla o ročník níž. True story.
Potentia astrologiae
Během toho školního roku jsem zjistila, že to bylo tím, že mám Mars v blížencích, a že blíženci jsem spíš na kratší tratě, jsou to sprinteři a ne vytrvalostní běžci. To mě uspokojilo, potěšilo, uklidnilo, dodalo sebedůvěry a přimělo k tomu, abych se už nikdy o nic takového nepokoušela. Radost mi kazili jenom ostatní lidé s Marsem v blížencích, co běhali Maratony.
Jak ulovit gazelu
Můj muž běhá jako ďas a je to běžec jako drak. Navyprávěl mi o běhu spoustu zajímavých příběhů (člověk je tvor, co se nejlíp ochlazuje, protože se potí, člověk doběhne ze všech tvorů nejdál, člověk uloví gazelu tak, že jí uštve a ona padne k zemi a je hned zkonzumována) a já jsem poslouchala a ani mě nenapadlo, že bych něco tak ujetého dělala já. Říkal, že si mám vzít na Amériky boty na běhání, že spolu budeme běhat. Já jsem racionálně argumentovala, že máme na rodinu o třech ženách a jednom kocourovi jen jedny běžecké boty, a že je o ten to majetek přeci nemohu ochudit.
Jak ulovit veverku
My tady v Américe asi moc gazel nemáme, ale zato máme veverky. Je jich tady spousta, jsou krásné, běhají nám po stromech a po parcích, a zřejmě pro to, abych veverku uštvala, jsem se nechala přemluvit k tomu, abych běh vyzkoušela a dodala vážnost tvrzení o Marsu v blížencích. Protože já zkolabuju po dvou stech metrech.
Vyběhli jsme, myslela jsem na všechny rady, co jsem dostala (dýchat zhluboka nejvíc, jak se dá, dýchá se do celých plic, takže do hrudníku, břicha, stran a podklíčků, dýchá se pravidelně nejlíp podle kroků, na tři nebo na čtyři, nejhlubší nádech a nejhlubší výdech, běhat jenom tak rychle, jak to dovolí tělo, neběhat moc rychle, abych nezkolabovala, tyjo našlapovat ne na paty, na to jsem fakt nemyslela,o).
A jak tak dokazuji pravdy astrologických výpočtů, muž mi oznamuje, že jsme již uběhli dva a půl kilometru a já jsem se ani jednou nezastavila. Takové překvapení, že veverky začaly padat ze stromů!
Veverky se mstí!!!
To bylo pondělí 6.6.2011 ráno (východoamerického času,o). Uběhli jsme nějakých 5km za 6:50min na kilometr. S mými botami diesel s růžovými a žlutými kytičkami.
Ty boty posloužily ještě v úterý, ve čtvrtek, ale v pátek už jsme šli do Niketownu koupit boty na běhání, protože bylo jasný, že tohle budu dělat a to v botičkách s kytičkama dělat nemůžu. Koupili jsme boty s tvrdší podrážkou, který jsou lepší na tvarování klenby chodidla a posilování svalů na chodidlech (jsem stále jogínem!). A šlo se běhat.
Sladké začátky, sladká malá vítězství
Za tu dobu, budou to dva týdny a půl, jsem to průběžně vytáhla rychlejš a rychlejš. Běhala jsem tak okolo těch pěti kilometrů za den, jednou jsem ale uběhla i 10km! To byl velký den... Asi týden jsem se držela na 6:18min za kilometr a nějak se to nehýbalo, ale taky jsme běhali skoro každý den, tak jsem neměla čas regenerovat. Včera jsme regenerovali, dneska jsme měli vášnivou diskusi o tom, jestli bych se měla nadechovat nosem (naučili mě to jogíni) a s rudým vzpurným obličejem jsem souhlasila, že tedy zkusím se nadechovat i vydechovat pusou. A hele! Zrychlení o půl minuty na kilometr! Když se to vyjádří v procentech, tak zlepšení za 14 dní skoro o 20 procent! Ach, začátky mohou být sice těžké, ale sakra super!,o)
A už se zase těšim na veverky... (UŠTVU JE, MRCHY!!!)
Zdravé jídlo a životní styl v USA
19. června 2011 v 3:06 | Nora Králičí
|
Plavčíkem v NYC 2011
Jak jsem již psala v minulém článku o jídle v USA, je tu přístup jak ke zdravému jídlu, tak k nezdravém a člověk si prostě musí vybrat, jako je to všude. Nikdo ho nenutí jíst Big Obr Mega Burgery (jeden má skoro jako moje doporučená denní dávka jídla,o) a ani to není tak všude představeno. Zde tedy směska toho, co mi o jídle přišlo nejzajímavější, část druhá.
Zelenina
Jsem zvyklá jíst kýble zeleniny. Ta se dá buď koupit čerstvá (ta je dražší a špatně se s ní manipuluje), v konzervě (na výběr je zde většinou hrášek, mrkev a hrášek s mrkví) nebo mražená. Mražená je fajn v tom, že už je namíchaná (my doma máme vždycky francouzskou a mexickou,o) a dobře se s ní manipuluje.
Mražená zelenina se prodává v regálech s mraženými potravinami. Je tam jedno celé oddělení zmrzlin, půl oddělení smažených srand a hotových jídel a dva mrazáčky mrzáčky s mraženou zeleninou. Hlavně kukuřice, hrášek, mrkev a hrášek s mrkví. A košťály z brokolice.
Fast food
Jak už jsem psala a všichni to vědí, Amerika je zemí fast foodů. Většinou jsou to hamburgery (McDonalds, Burger King, Wendy's), pizzy (Pizza Hut), smažená kuřata (KFC), sladké srandy a kafe (Starbucks, Dunkin' Donuts), čínská jídla, indická a jiná asijská a občas narazíte i na zdravé fast foody, jako je Subway (má nejvíce obchodů v USA!) nebo Au bon pain (divíte se někdo francouzskému názvu?).
Jíst ve fast foodu je rychlé, levné, a když si dáváte bacha, tak to nemusí být ani tak strašné. Je to docela past, protože jíst ve fast foodu většinou vyjde stejně finančně jako uvařit si něco doma, někdy i levněji. Těžko říct, jak to funguje, ale myslím, že je to důvod Americké krize,o) Nebo to bude možná tím, že obsluha ve fast foodech většinou nepatří k bělošské většině, a tak to budou možná nelegální imigranti, co nejsou za práci placeni,o)
Jsem zvyklá jíst kýble zeleniny. Ta se dá buď koupit čerstvá (ta je dražší a špatně se s ní manipuluje), v konzervě (na výběr je zde většinou hrášek, mrkev a hrášek s mrkví) nebo mražená. Mražená je fajn v tom, že už je namíchaná (my doma máme vždycky francouzskou a mexickou,o) a dobře se s ní manipuluje.
Mražená zelenina se prodává v regálech s mraženými potravinami. Je tam jedno celé oddělení zmrzlin, půl oddělení smažených srand a hotových jídel a dva mrazáčky mrzáčky s mraženou zeleninou. Hlavně kukuřice, hrášek, mrkev a hrášek s mrkví. A košťály z brokolice.
Fast food
Jak už jsem psala a všichni to vědí, Amerika je zemí fast foodů. Většinou jsou to hamburgery (McDonalds, Burger King, Wendy's), pizzy (Pizza Hut), smažená kuřata (KFC), sladké srandy a kafe (Starbucks, Dunkin' Donuts), čínská jídla, indická a jiná asijská a občas narazíte i na zdravé fast foody, jako je Subway (má nejvíce obchodů v USA!) nebo Au bon pain (divíte se někdo francouzskému názvu?).
Jíst ve fast foodu je rychlé, levné, a když si dáváte bacha, tak to nemusí být ani tak strašné. Je to docela past, protože jíst ve fast foodu většinou vyjde stejně finančně jako uvařit si něco doma, někdy i levněji. Těžko říct, jak to funguje, ale myslím, že je to důvod Americké krize,o) Nebo to bude možná tím, že obsluha ve fast foodech většinou nepatří k bělošské většině, a tak to budou možná nelegální imigranti, co nejsou za práci placeni,o)
Jak jíst zdravěji ve fast foodech? (pozor, v tomto odstavci budu poučovat)
Na webu je spousta rad (třeba zde), jak se vyhnout nezdravým věcem, je ale potřeba se informovat, ale tak je to u všeho.
Většinou to, co jíte jako jídlo, není kompletní junk. Bývá to nějaké maso, příloha (brambora, pečivo, rýže, těstovina) a zelenina. Když máte hodně zeleniny, kvalitní maso a přiměřeně přílohy, je to ok. To se musí zvýraznit. Pokud je to maso fakt hnus (takhle vypadá McDonald's po 6 měsících), je lepší rychle utýct, než vás dožene.
Detailněji je třeba vždy obhlédnout jídlo a zjistit, co je na něm asi spíš dobré a co špatné. Pokud jdete do Subway a dáte si málo zeleniny, tu nejzlejší bagetu, double maso a double sejra, tak už je to moc. I když ale jedete všechno správně, spousta lidí se nachytá a zalije si to kily nejzlejší omáčky, která má kalorickou hodnotu třeba jako celá ta plná bageta toho jídla. Omáčky vynechat!!
Stejně je třeba zjistit, co je tak zlého na té číně. Je to přece maso, zelenina a rýže! Dobře, rýže má vysoký glykemický index (vylítne počet cukru v krvi a rychle máte zase hlad), ale maso a zelenina?
Problém je zase v omáčce. Na internetu radí říct Číňanům, ať tam dají jenom půlku omáčky a nebo vůbec, rýži do omáčky nenamáčet a dělat všechno na páře nebo vařit a vyhnout se smaženému (nechtějte vědět, jak to vaří… Haf haf mňau).
Do salátu v Mekáči taky nelejt omáčku… Vlastně je to všechno o tom samém. Zjistit, co je zlo (omáčky, smažené, ořechy - nejsou zlo, ale mají hodně kalorií, sýry…), a toho dávat míň. Stejně je ale potřeba se o tom všem informovat SÁM. Já mám vždycky pocit, že už to nějak všechno pokrývám, ale vždycky mě něco překvapí. A vyděsí. Jako třeba ta zmrzlina. Jiného třeba vyděsí, že půl litru Coly nebo jiného sladkého hnusu má stejně kalorií jako celý oběd.
Nicméně je vidět, že se Amerika snaží se svou tlustou populací něco dělat. Takhle:
Na webu je spousta rad (třeba zde), jak se vyhnout nezdravým věcem, je ale potřeba se informovat, ale tak je to u všeho.
Většinou to, co jíte jako jídlo, není kompletní junk. Bývá to nějaké maso, příloha (brambora, pečivo, rýže, těstovina) a zelenina. Když máte hodně zeleniny, kvalitní maso a přiměřeně přílohy, je to ok. To se musí zvýraznit. Pokud je to maso fakt hnus (takhle vypadá McDonald's po 6 měsících), je lepší rychle utýct, než vás dožene.
Detailněji je třeba vždy obhlédnout jídlo a zjistit, co je na něm asi spíš dobré a co špatné. Pokud jdete do Subway a dáte si málo zeleniny, tu nejzlejší bagetu, double maso a double sejra, tak už je to moc. I když ale jedete všechno správně, spousta lidí se nachytá a zalije si to kily nejzlejší omáčky, která má kalorickou hodnotu třeba jako celá ta plná bageta toho jídla. Omáčky vynechat!!
Stejně je třeba zjistit, co je tak zlého na té číně. Je to přece maso, zelenina a rýže! Dobře, rýže má vysoký glykemický index (vylítne počet cukru v krvi a rychle máte zase hlad), ale maso a zelenina?
Problém je zase v omáčce. Na internetu radí říct Číňanům, ať tam dají jenom půlku omáčky a nebo vůbec, rýži do omáčky nenamáčet a dělat všechno na páře nebo vařit a vyhnout se smaženému (nechtějte vědět, jak to vaří… Haf haf mňau).
Do salátu v Mekáči taky nelejt omáčku… Vlastně je to všechno o tom samém. Zjistit, co je zlo (omáčky, smažené, ořechy - nejsou zlo, ale mají hodně kalorií, sýry…), a toho dávat míň. Stejně je ale potřeba se o tom všem informovat SÁM. Já mám vždycky pocit, že už to nějak všechno pokrývám, ale vždycky mě něco překvapí. A vyděsí. Jako třeba ta zmrzlina. Jiného třeba vyděsí, že půl litru Coly nebo jiného sladkého hnusu má stejně kalorií jako celý oběd.
Nicméně je vidět, že se Amerika snaží se svou tlustou populací něco dělat. Takhle:
Kalorie
Všude (všude) jsou tabulky s kalorickými hodnotami. Na veškerém jídle máte černou tabulku, která vypadá jako parte nebo ten nápis na cigaretách, že zemřete, s kalorickými hodnotami a dalšími výživnými vlastnostmi těch potravin. Všude to vypadá stejně a je to velmi přehledné.
Tady to mají ale i v restauracích! Všude, kde jsme byli, máte dvě hodnoty - jedna je cena, druhá je hodnota v kaloriích. Má to výhodu tu, že prostě jasně víte, kolik toho sníte a co je nejhorší, a někdy vám to i prozradí, co to vlastně je (v Subwayi bychom si normálně dali tuňákovou bagetu - tuňák je ryba a je super - ale má tu nejvyšší kalorickou hodnotu, protože v tom je majonéza. Tuny majonézy! A v jiném Subwayi jsme si chtěli dát seafood, ale nejvyšší kalorická hodnota nám prozradila, že tam budou kopce majonézy - fuj). V jiném Subwayi prodávají i zmrzliny - jeden kotel nějakého zmrzlinového shaku měl nějakých 1500 kcal. To je můj přísun kalorií za celý den. Brr.
Sport ve škole
Další věc, kterou moc nechápu a nevim, proč jsou Američané tedy tak tlustí, je jejich podpora spoustu ve škole. Na všech stupních vzdělání je tam obrovský přístup ke sportům (obrovské školy mají obrovské kurty a výběr z předmětů), když děláte nějaký sport, jste v týmu, zdokonalujete se, máte k tomu tréninky velmi často, trenér se určitě orientuje taky na to, co jíte (ovlivňuje to kondici), když jste dobří, máte stipendium. Mluvili jsme o tom se spoluplavčicí Samanthou, která dělá závodně plavání a dělala i gymnastiku a tak, a zdá se, že dostat se k tomu stipendiu není takový problém, prostě cvičíte. Navíc aktivní angažovanost ve sportech velmi oceňují zaměstnavatelé - jako že to vylepšuje týmového ducha a orientaci na vítězství nebo co. Sport má pro mladého člověka samá pozitiva. Když zestárne, tak se na to všechno vykašle? Nebo se na to vykašle částečně, ale je pořád zvyklý hodně jíst? WTF?
Všude (všude) jsou tabulky s kalorickými hodnotami. Na veškerém jídle máte černou tabulku, která vypadá jako parte nebo ten nápis na cigaretách, že zemřete, s kalorickými hodnotami a dalšími výživnými vlastnostmi těch potravin. Všude to vypadá stejně a je to velmi přehledné.
Tady to mají ale i v restauracích! Všude, kde jsme byli, máte dvě hodnoty - jedna je cena, druhá je hodnota v kaloriích. Má to výhodu tu, že prostě jasně víte, kolik toho sníte a co je nejhorší, a někdy vám to i prozradí, co to vlastně je (v Subwayi bychom si normálně dali tuňákovou bagetu - tuňák je ryba a je super - ale má tu nejvyšší kalorickou hodnotu, protože v tom je majonéza. Tuny majonézy! A v jiném Subwayi jsme si chtěli dát seafood, ale nejvyšší kalorická hodnota nám prozradila, že tam budou kopce majonézy - fuj). V jiném Subwayi prodávají i zmrzliny - jeden kotel nějakého zmrzlinového shaku měl nějakých 1500 kcal. To je můj přísun kalorií za celý den. Brr.
Sport ve škole
Další věc, kterou moc nechápu a nevim, proč jsou Američané tedy tak tlustí, je jejich podpora spoustu ve škole. Na všech stupních vzdělání je tam obrovský přístup ke sportům (obrovské školy mají obrovské kurty a výběr z předmětů), když děláte nějaký sport, jste v týmu, zdokonalujete se, máte k tomu tréninky velmi často, trenér se určitě orientuje taky na to, co jíte (ovlivňuje to kondici), když jste dobří, máte stipendium. Mluvili jsme o tom se spoluplavčicí Samanthou, která dělá závodně plavání a dělala i gymnastiku a tak, a zdá se, že dostat se k tomu stipendiu není takový problém, prostě cvičíte. Navíc aktivní angažovanost ve sportech velmi oceňují zaměstnavatelé - jako že to vylepšuje týmového ducha a orientaci na vítězství nebo co. Sport má pro mladého člověka samá pozitiva. Když zestárne, tak se na to všechno vykašle? Nebo se na to vykašle částečně, ale je pořád zvyklý hodně jíst? WTF?
Kouření
V této zemi je geniální přístup ke kouření. Většinou lidí je kouření vnímáno jako nejhorší zlozvyk, přijde jim to nechutné a nenormální. Filmy, ve kterých se kouří, mají nižší ratingy. Protikuřácké reklamy jsou velice přítomny. Teďka v New Yorku zakázali kouřit na plážích, v parcích a nevím kde ještě, ale na ulicích kouří lidí výrazně (výrazně!) míň a celá společnost to vnímá jako nepřirozené a ujeté. V metrech teď mají nové reklamy s umírajícími lidmi na plakátech, kteří vypadají opravdu žalostně, a píšou k tomu, jak všichni kuřáci budou trpět...
V této zemi je geniální přístup ke kouření. Většinou lidí je kouření vnímáno jako nejhorší zlozvyk, přijde jim to nechutné a nenormální. Filmy, ve kterých se kouří, mají nižší ratingy. Protikuřácké reklamy jsou velice přítomny. Teďka v New Yorku zakázali kouřit na plážích, v parcích a nevím kde ještě, ale na ulicích kouří lidí výrazně (výrazně!) míň a celá společnost to vnímá jako nepřirozené a ujeté. V metrech teď mají nové reklamy s umírajícími lidmi na plakátech, kteří vypadají opravdu žalostně, a píšou k tomu, jak všichni kuřáci budou trpět...
Proč tedy země, která dokáže udělat tak kvalitní marketingovou kampaň a vymýtit kouření, neumí nemít obézní populaci?
Taje této země mi stále zůstávají skryty, ale já se nevzdávám!
Jídlo v USA, část první
15. června 2011 v 19:34 | Nora Králičí
|
Plavčíkem v NYC 2011
Američané jsou nejobéznější národ na světě a asi budou obéznější, než lidé v ČR, ale těžko to bude vidět v New Yorku. New Yorčani přeci jenom tvoří jen malé procento Americké populace a budou to ti štíhlejší. Přístup k jídlu je takový, že na ulicích máte hodně stánků s jídlem, kde si můžete koupit Hot Dog nebo nějaké Indické jídlo nebo tak, ale i jablka a jiná ovoce. Přístup k nezdravému jídlu je asi podobný, jako u nás - nezdravé jídlo většinou nemusíte vyhledávat, najde si vás samo.
Snídaně
Francouzi (o kterých nemálo zmínek psaných mnou zde) jsou zvyklí snídat sladké - většinou si dají nějaké pečivo s marmeládou, nutelou nebo jinou sladkou věcí a k tomu kávu nebo čaj (které často pijí z misek, na což jsem si zvykla a od teď ráno bez misky ani ránu!). Sladké jsou i cereálie, které také mohou patřit do francouzské snídaně. Na otázku "Co ráno snídáš?" se očekává jasná odpověď - každý je zvyklý něco snídat a to snídá VŽDY. Moje odpovědi "Snídám to, co je zrovna v lednici." nechápali.
Američané evidentně snídají cereálie s mlékem (to je tady zdravá výživa). V obchodech je cereálií obr výběr a každý si může vybrat. Na výrobu cereálií se používá jak kukuřice (corn), tak pšenice (wheat), oves (oat) nebo rýže (rice). Ale je to nějaké podivné. Na všech obalech od cereálií, kde je napsáno wheat (takže pšenice), je obrázek ječmene (obilnina, co žerou převážně zvířata - ale líp to vypadá na obrázku, protože to má delší chlupy).
Snídaně
Francouzi (o kterých nemálo zmínek psaných mnou zde) jsou zvyklí snídat sladké - většinou si dají nějaké pečivo s marmeládou, nutelou nebo jinou sladkou věcí a k tomu kávu nebo čaj (které často pijí z misek, na což jsem si zvykla a od teď ráno bez misky ani ránu!). Sladké jsou i cereálie, které také mohou patřit do francouzské snídaně. Na otázku "Co ráno snídáš?" se očekává jasná odpověď - každý je zvyklý něco snídat a to snídá VŽDY. Moje odpovědi "Snídám to, co je zrovna v lednici." nechápali.
Američané evidentně snídají cereálie s mlékem (to je tady zdravá výživa). V obchodech je cereálií obr výběr a každý si může vybrat. Na výrobu cereálií se používá jak kukuřice (corn), tak pšenice (wheat), oves (oat) nebo rýže (rice). Ale je to nějaké podivné. Na všech obalech od cereálií, kde je napsáno wheat (takže pšenice), je obrázek ječmene (obilnina, co žerou převážně zvířata - ale líp to vypadá na obrázku, protože to má delší chlupy).
Pečivo
Pečivo je tu příšerné a hnusné. Je to něco jako hnusný měkký toustový chléb nebo hnusné mléčné pečivo. Do toho, co vypadá jako mléčné pečivo (pan con leche) a já to jedla na Mallorce jako francouzskou snídani, oni dávají Hot Dogy. Koupili jsme si chlebíky, které měly název Italian a slibovaly potěšení - ale nepotěšily. Prostě budu 4 měsíce bez pečiva. Jako Francouzi je mi povoleno snídat i cereálie. Ale je to škoda.
Supermarkety
První týden jsme strávili v Chelsea na Manhattanu a užívali jsme si to (kromě toho stresu, že nás někdo okrade a budeme bydlet na ulici). Všimli jsme si ale, že na Manhattanu skoro nejsou obchody s potravinami. To nám přišlo docela podivné, ale je pravda, že mezi obchody Louis Vuitton a Prada bych Žabku asi nečekala. Nicméně v centru Prahy jsou Žabky na každém rohu a nemají tak rozdílné ceny, jako big supermarkety.
Po přestěhování do Queensu, kterému já říkám Vesnice, ale Adam tomu říká "Jsme v New Yorku, Ženo!", stále moc nechápeme. V Česku je nějaký Lidl nebo Billa na každém rohu. Opravdu všude. Zde nikoliv. Na každém rohu je obchod Deli (snad něco indického), malé marketíky, jako jsou třeba v Egyptě, dost špinavé, s vyššími cenami a prd výběrem. Supermarket se hledá opravdu dlouho. Chápu, každý Američan má auto a pro to jídlo si každý týden dojede. Nechápu ale, že se uživí ty zaflusané Deli a středně velké supermarkety by se neuživily.
Pečivo je tu příšerné a hnusné. Je to něco jako hnusný měkký toustový chléb nebo hnusné mléčné pečivo. Do toho, co vypadá jako mléčné pečivo (pan con leche) a já to jedla na Mallorce jako francouzskou snídani, oni dávají Hot Dogy. Koupili jsme si chlebíky, které měly název Italian a slibovaly potěšení - ale nepotěšily. Prostě budu 4 měsíce bez pečiva. Jako Francouzi je mi povoleno snídat i cereálie. Ale je to škoda.
Supermarkety
První týden jsme strávili v Chelsea na Manhattanu a užívali jsme si to (kromě toho stresu, že nás někdo okrade a budeme bydlet na ulici). Všimli jsme si ale, že na Manhattanu skoro nejsou obchody s potravinami. To nám přišlo docela podivné, ale je pravda, že mezi obchody Louis Vuitton a Prada bych Žabku asi nečekala. Nicméně v centru Prahy jsou Žabky na každém rohu a nemají tak rozdílné ceny, jako big supermarkety.
Po přestěhování do Queensu, kterému já říkám Vesnice, ale Adam tomu říká "Jsme v New Yorku, Ženo!", stále moc nechápeme. V Česku je nějaký Lidl nebo Billa na každém rohu. Opravdu všude. Zde nikoliv. Na každém rohu je obchod Deli (snad něco indického), malé marketíky, jako jsou třeba v Egyptě, dost špinavé, s vyššími cenami a prd výběrem. Supermarket se hledá opravdu dlouho. Chápu, každý Američan má auto a pro to jídlo si každý týden dojede. Nechápu ale, že se uživí ty zaflusané Deli a středně velké supermarkety by se neuživily.
Co si koupit za jídlo?
Po tom, co jsme prošli několik supermarketů (a měli jsme naprosto opačný pocit, než naši předkové, kteří vyjeli na západ), jsme zjistili zajímavé věci.
Maso tu mají velice levné. Hlavně hovězí, stejk stojí dolar. Juchů, budeme mít hovězí prázdniny,o) Dokonce se tu k nim prodávají i francouzské zelené fazolky (haricots verts), takže bájo.
Není se co divit, že je hovězí tak levné, když v této zemi sežerou tolik krav v hamburgerech. Podle FAOSTATU (hádejte, co studuju?,o) málem jsem na to psala bakalářku…) kraví maso se všech plodin vydělá nejvíc, i když nemá tak velkou produkci. Krávy vedou!!
Po tom, co jsme prošli několik supermarketů (a měli jsme naprosto opačný pocit, než naši předkové, kteří vyjeli na západ), jsme zjistili zajímavé věci.
Maso tu mají velice levné. Hlavně hovězí, stejk stojí dolar. Juchů, budeme mít hovězí prázdniny,o) Dokonce se tu k nim prodávají i francouzské zelené fazolky (haricots verts), takže bájo.
Není se co divit, že je hovězí tak levné, když v této zemi sežerou tolik krav v hamburgerech. Podle FAOSTATU (hádejte, co studuju?,o) málem jsem na to psala bakalářku…) kraví maso se všech plodin vydělá nejvíc, i když nemá tak velkou produkci. Krávy vedou!!
Mléčné výrobky také zabírají přední příčky v tom, co vydělají. Hodně krav logicky udělá spoustu mlíka. Divné ale je, že když zabijete krávu a prodáte jí, její maso je levné, ale když z ní vydojíte mlíko a to pak zpracujete, je drahé. Divné.
Ale je to tak. Mléka, sýry a ostatní srandy z mléka vyrobené jsou dost drahé. Sýry jsou tučné a nemají uvedeno, kolikaprocentní jsou (ty naše to zase uvedeno mají, ale nikdo tomu nerozumí,o) Naše léto tedy bude masové, ale nesýrové.
Ceny
Ale zase abych nepřeháněla, ceny jsou docela přijatelné. Něco je levnější, něco je dražší, tak to prostě je. Určitě to není tak, že na západě je draho a v Česku je levno. Naopak. Minimální mzda v Česku je stále 50 korun, tady se to liší podle států, ale je to okolo 7,5 dolaru, takže při aktuálním kurzu 17kč za dolar skoro 130kč. A ceny jsou stejné. Kupní síla je vyšší. Teče mi slza po tváři.
Ale je to tak. Mléka, sýry a ostatní srandy z mléka vyrobené jsou dost drahé. Sýry jsou tučné a nemají uvedeno, kolikaprocentní jsou (ty naše to zase uvedeno mají, ale nikdo tomu nerozumí,o) Naše léto tedy bude masové, ale nesýrové.
Ceny
Ale zase abych nepřeháněla, ceny jsou docela přijatelné. Něco je levnější, něco je dražší, tak to prostě je. Určitě to není tak, že na západě je draho a v Česku je levno. Naopak. Minimální mzda v Česku je stále 50 korun, tady se to liší podle států, ale je to okolo 7,5 dolaru, takže při aktuálním kurzu 17kč za dolar skoro 130kč. A ceny jsou stejné. Kupní síla je vyšší. Teče mi slza po tváři.
Národní kuchyně
Asi se budu ještě muset poinformovat, ale podobně jako s kulturou (další článek), Amerika je multi cokoliv. Národní je asi všechno a nic. Je to země neomezených možností a neomezených chutí. Na každém rohu jsou různé kuchyně. Máte tady na místě všechno. Ovšem, my jsme v New Yorku a to stěží reflektuje USA jako takové. To je jako, kdybych řekla, že Praha je Česko, ale to není pravda, protože Praha je samostatný stát a má knížete.
Asi se budu ještě muset poinformovat, ale podobně jako s kulturou (další článek), Amerika je multi cokoliv. Národní je asi všechno a nic. Je to země neomezených možností a neomezených chutí. Na každém rohu jsou různé kuchyně. Máte tady na místě všechno. Ovšem, my jsme v New Yorku a to stěží reflektuje USA jako takové. To je jako, kdybych řekla, že Praha je Česko, ale to není pravda, protože Praha je samostatný stát a má knížete.
Co člověka překvapí při příletu do New Yorku, část druhá
13. června 2011 v 18:54 | Nora Králičí
|
Plavčíkem v NYC 2011
(článek navazuje na předchozí Co člověka překvapí při příletu do New Yorku, část první)
Sprchy
Jsem zvyklá na sprchu takovou, že jí mám v ruce a jsem jejím pánem. V USA jsou pánem sprchy a dělají si, co chtějí. Trčí nahoře ze zdi a chrlí vodu a tváří se povýšeně. Nesnáším je.
Než jsme odletěli, byli jsme varováni, že ne všude v New Yorku teče teplá voda. Zeptali jsme se našeho prvního domácího Codyho, který se tomu smál a říkal, že to není pravda. Ale Cody taky říkal, že je v New Yorku všude bezpečno. U Codyho bylo pustit si teplou vodu jako otevírat sejf. Tři doprava, čtyři doleva, dvě doprava. Teplá voda teče, ale musíte si na ní počkat. Přiteče, až se jí bude chtít.
V našem domově v Queens stačí pootočit páčkou doleva. Vlevo je horká (no spíš teplá), vpravo studená, ještě víc vpravo se voda vypne. Proud je stále stejný. Sprcha je pánem a vrtí ocasem. Take it or leave it!
Jsem zvyklá na sprchu takovou, že jí mám v ruce a jsem jejím pánem. V USA jsou pánem sprchy a dělají si, co chtějí. Trčí nahoře ze zdi a chrlí vodu a tváří se povýšeně. Nesnáším je.
Než jsme odletěli, byli jsme varováni, že ne všude v New Yorku teče teplá voda. Zeptali jsme se našeho prvního domácího Codyho, který se tomu smál a říkal, že to není pravda. Ale Cody taky říkal, že je v New Yorku všude bezpečno. U Codyho bylo pustit si teplou vodu jako otevírat sejf. Tři doprava, čtyři doleva, dvě doprava. Teplá voda teče, ale musíte si na ní počkat. Přiteče, až se jí bude chtít.
V našem domově v Queens stačí pootočit páčkou doleva. Vlevo je horká (no spíš teplá), vpravo studená, ještě víc vpravo se voda vypne. Proud je stále stejný. Sprcha je pánem a vrtí ocasem. Take it or leave it!
Postel
Pokrývky znáte z hotelů na západě. Našla jsem o nich zajímavé povídání zde, je tam vlastně všechno. Jde ve zkratce o to, že nemáte peřinu, ale na prostěradle máte ještě jedno prostěradlo, kterým se přikrýváte, na tom deku a na tom ještě víc deku, a vy se přikrejváte tak, jak je vám to pohodlné. Ok, to je rozhodně fajn, a nejlepší na tom je, že je to jedna deka pro oba obyvatele postele.
Jenom netuším, jak se tohle stele. My máme nějaký povlečení menší, než je postel, tak se trhá a padá, a pořád to stlát, to budu mít za dva týdny bicepsy!
Pokrývky znáte z hotelů na západě. Našla jsem o nich zajímavé povídání zde, je tam vlastně všechno. Jde ve zkratce o to, že nemáte peřinu, ale na prostěradle máte ještě jedno prostěradlo, kterým se přikrýváte, na tom deku a na tom ještě víc deku, a vy se přikrejváte tak, jak je vám to pohodlné. Ok, to je rozhodně fajn, a nejlepší na tom je, že je to jedna deka pro oba obyvatele postele.
Jenom netuším, jak se tohle stele. My máme nějaký povlečení menší, než je postel, tak se trhá a padá, a pořád to stlát, to budu mít za dva týdny bicepsy!
Recyklace a plýtvání
V Evropě jsou kontejnery na plast, papír a sklo na každém rohu (doslova). Zde nikoliv a nikdo se nijak třídit nechystá. Ta země k tomu nepodporuje.
Vůbec nepodporuje. Je to asi 5 let, co se v Evropě masivně rozšiřovaly zákazy dávat v supermarketech ty igelitové tašky zdarma (jako že se v tom topí želvy nebo co, to je mi jedno, rozhodně je to ale PLÝTVÁNÍ). Teďka prostě zadarmo tašku nedostanete.
V Americe se nic takového nestalo. Naopak. Tašky mají určitě silnější, než my, a dávají je dvakrát. Dvakrát. Jako že aby se neprotrhly nebo co. A do každé tašky-dvojtašky dají tak dvě věci. Mám doma tolik pytlíků, že přemýšlím, že si z nich začnu stavět dům.
V Evropě jsou kontejnery na plast, papír a sklo na každém rohu (doslova). Zde nikoliv a nikdo se nijak třídit nechystá. Ta země k tomu nepodporuje.
Vůbec nepodporuje. Je to asi 5 let, co se v Evropě masivně rozšiřovaly zákazy dávat v supermarketech ty igelitové tašky zdarma (jako že se v tom topí želvy nebo co, to je mi jedno, rozhodně je to ale PLÝTVÁNÍ). Teďka prostě zadarmo tašku nedostanete.
V Americe se nic takového nestalo. Naopak. Tašky mají určitě silnější, než my, a dávají je dvakrát. Dvakrát. Jako že aby se neprotrhly nebo co. A do každé tašky-dvojtašky dají tak dvě věci. Mám doma tolik pytlíků, že přemýšlím, že si z nich začnu stavět dům.
Auta
K plýtvání se vážou i auta. Já tomu nerozumím, ale evidentně jsou tady auta větší, než v Evropě, a to jsme v New York CITY, je městě, a obecně jsou auta ve městech menší (Smarty, Mini Coopery, v jižních zemích hojně scootery). A můj muž mi vypráví o tom, jak velké mají tato auta motory a kolik žerou, a já porovnávám čísla. A nestačím se divit.
Vysvětlení ale mám. USA těží dost ropy, a i když vím, že spooustu ropy importuje, bude levnější než u nás. V Rusku ropa levná je. Když jdu kolem benzínky, zase se mi motá hlava - cena je něco okolo 3,3, ale kdo ví, co to znamená.
Když jsem se informovala a zjistila, že můj odhad, že je to cena za galon (takže 3,8litru) je správná, dopočítala jsem se k nějakým 15 korunám za litr. No to rozhodně potěší, ale stejně, nechceme všichni šetřit peníze na věcech, který jsou jedno? Neni lepší si pořídit auto, co tolik nežere? Obamo, udělej něco, já nejsem militantní ekolog, ale tady si tak připadám,o///
K plýtvání se vážou i auta. Já tomu nerozumím, ale evidentně jsou tady auta větší, než v Evropě, a to jsme v New York CITY, je městě, a obecně jsou auta ve městech menší (Smarty, Mini Coopery, v jižních zemích hojně scootery). A můj muž mi vypráví o tom, jak velké mají tato auta motory a kolik žerou, a já porovnávám čísla. A nestačím se divit.
Vysvětlení ale mám. USA těží dost ropy, a i když vím, že spooustu ropy importuje, bude levnější než u nás. V Rusku ropa levná je. Když jdu kolem benzínky, zase se mi motá hlava - cena je něco okolo 3,3, ale kdo ví, co to znamená.
Když jsem se informovala a zjistila, že můj odhad, že je to cena za galon (takže 3,8litru) je správná, dopočítala jsem se k nějakým 15 korunám za litr. No to rozhodně potěší, ale stejně, nechceme všichni šetřit peníze na věcech, který jsou jedno? Neni lepší si pořídit auto, co tolik nežere? Obamo, udělej něco, já nejsem militantní ekolog, ale tady si tak připadám,o///
Dopravní značky
Znáte všichni z filmů ty značky se šipkou a nápisem one way... Ony nepřekvapí. Ale tady to tak je všude. Všechny značky jsou psané anglicky a písmenky, všechno je dopodrobna vysvětleno. A teď v EU - máme někde nápisy? Tam slovo značka dává větší smysl - je to piktogram. Tady dává smysl slovo pro značku - sign, tedy nápis.
Znáte všichni z filmů ty značky se šipkou a nápisem one way... Ony nepřekvapí. Ale tady to tak je všude. Všechny značky jsou psané anglicky a písmenky, všechno je dopodrobna vysvětleno. A teď v EU - máme někde nápisy? Tam slovo značka dává větší smysl - je to piktogram. Tady dává smysl slovo pro značku - sign, tedy nápis.
Co člověka překvapí při příletu do New Yorku, část první
10. června 2011 v 5:38 | Nora Králičí
|
Plavčíkem v NYC 2011
Manhattan
Manhattan je jedna z pěti částí (boroughs) NYC, a je ještě dělen na další čtvrtě (districts). My jsme bydleli v Chelsea, dále je znám ještě třeba Financial District, Chinatown, SoHo, Little Italy, Upper East Side, Upper West Side a vlastně všechny částní části. Město je uspořádáno matematicky, což se nám dvěma matematikům a ekonomům moc líbí! Východní část je prostě East Side, západní je West Side a dělí je 5th Avenue. Avenues jdou od jihu k severu a jsou to dlouhé a široké bulváry (vlastně avenues!) a na nich to většinou žije. Mají čísla z východu na západ, takže to jde popořadě, pokud tam zrovna není nějaká Avenue, která se zrovna jmenuje Madison, Avenue of the Americas nebo třeba Park Avenue. Když říkáte adresu, je to vždycky číslo, potom musíte říct, jestli je to West Side nebo East Side a potom tu ulici. Každá ulice to má totiž zrcadlově dvakrát, jednou na West a jednou na East. Výhodu to má v tom, že se to moc dobře pamatuje a špatně se v tomto systému ztrácí, pokud zrovna nejste někde mimo.
Čtvrti v Manhattanu
Zatím jsme měli tu možnst poznat Downtown (jih ostrova, kde jsou ty mrakodrapy) a to jen ten krásný, bohatý, který všichni známe z fotek. Ale není to tak vždy, jsou tam I hnusný části, kde jsou paneláky-cihláky. Výš je Central Park, který je naprosto skvělý a hodně lidí tam běhá. Vlastně celý New York má rád běh, obchody se zbožím pro běžce jsou na každém rohu, na rozdíl od obchodů pro plavce, ty nejsou nikde, protože nikdo neplave a spousta z nich ani plavat neumí. Už ale okolo Central Parku to začíná tmavnout a nad Central Parkem už je tmavo a člověk si tam docela dává pozor. Na East Side mluví španělsky a všude nosí hip hopový volný kalhoty - ale těmhle to fakt věříte!!
Manhattan je jedna z pěti částí (boroughs) NYC, a je ještě dělen na další čtvrtě (districts). My jsme bydleli v Chelsea, dále je znám ještě třeba Financial District, Chinatown, SoHo, Little Italy, Upper East Side, Upper West Side a vlastně všechny částní části. Město je uspořádáno matematicky, což se nám dvěma matematikům a ekonomům moc líbí! Východní část je prostě East Side, západní je West Side a dělí je 5th Avenue. Avenues jdou od jihu k severu a jsou to dlouhé a široké bulváry (vlastně avenues!) a na nich to většinou žije. Mají čísla z východu na západ, takže to jde popořadě, pokud tam zrovna není nějaká Avenue, která se zrovna jmenuje Madison, Avenue of the Americas nebo třeba Park Avenue. Když říkáte adresu, je to vždycky číslo, potom musíte říct, jestli je to West Side nebo East Side a potom tu ulici. Každá ulice to má totiž zrcadlově dvakrát, jednou na West a jednou na East. Výhodu to má v tom, že se to moc dobře pamatuje a špatně se v tomto systému ztrácí, pokud zrovna nejste někde mimo.
Čtvrti v Manhattanu
Zatím jsme měli tu možnst poznat Downtown (jih ostrova, kde jsou ty mrakodrapy) a to jen ten krásný, bohatý, který všichni známe z fotek. Ale není to tak vždy, jsou tam I hnusný části, kde jsou paneláky-cihláky. Výš je Central Park, který je naprosto skvělý a hodně lidí tam běhá. Vlastně celý New York má rád běh, obchody se zbožím pro běžce jsou na každém rohu, na rozdíl od obchodů pro plavce, ty nejsou nikde, protože nikdo neplave a spousta z nich ani plavat neumí. Už ale okolo Central Parku to začíná tmavnout a nad Central Parkem už je tmavo a člověk si tam docela dává pozor. Na East Side mluví španělsky a všude nosí hip hopový volný kalhoty - ale těmhle to fakt věříte!!
Rasismus
Psala jsem, že je nad Central Parkem tmavo, což je rozhodně pohoršující. Ale samozřejmě to není o barvě pleti, v Downtownu je také spousta černochů a latinos a působí naprosto normálně. Jsou integrovaní a nemají v kapse kudlu. V Uptownu z nich ale jde děs. Domy jsou neupravené, padá omítka, lidé jsou chudí a jejich rodiny jsou chudé, jsou nevzdělaní a mají špatný přístup ke vzdělání, takže se to pořád točí.
Optimismus a neztratit tvář
Psala jsem, že je nad Central Parkem tmavo, což je rozhodně pohoršující. Ale samozřejmě to není o barvě pleti, v Downtownu je také spousta černochů a latinos a působí naprosto normálně. Jsou integrovaní a nemají v kapse kudlu. V Uptownu z nich ale jde děs. Domy jsou neupravené, padá omítka, lidé jsou chudí a jejich rodiny jsou chudé, jsou nevzdělaní a mají špatný přístup ke vzdělání, takže se to pořád točí.
Optimismus a neztratit tvář
O americké kultuře jsme toho zatím tolik nepochytili (ne více, než máme zkreslené informace z Evropy), ale na něco jsme již přišli. Náš zaměstnavatel Jeff a vlastně všichni nám na naše ustarané obličeje říkají, že nic není problém, že se o všechno postarají, že je to jejich job a že se nemáme strachovat. Já se nestrachuju (jsem naivní duše a každému na všechno skočím), můj muž má poker face. Optimistický přístup je sice příjemný, ale měl by také vést k výsledkům. Takže i zde se vyplatí taktika postarat se o sebe sám.
Také jsme narazili na asijskou kulturu. O té jsem se již ve škole něco naučila a u nich je hlavní tzv. neztratit tvář. Asiata radno neurážet, neříkat mu, že nemá pravdu, neříkat otevřeně ne a mluvit opisem. V praxi je to také projevuje tak, že se asiata zeptáte na cestu, asiat netuší, ale nedá to najevo (nesmí ztratit tvář) a někam vás pošle. A ano, takhle nás asiat poslal velmi přesvědčivě úplně nějak jinam, když jsme zrovna velmi spěchali hledaje místo naší práce. Vivat různé kultury!!!
Také jsme narazili na asijskou kulturu. O té jsem se již ve škole něco naučila a u nich je hlavní tzv. neztratit tvář. Asiata radno neurážet, neříkat mu, že nemá pravdu, neříkat otevřeně ne a mluvit opisem. V praxi je to také projevuje tak, že se asiata zeptáte na cestu, asiat netuší, ale nedá to najevo (nesmí ztratit tvář) a někam vás pošle. A ano, takhle nás asiat poslal velmi přesvědčivě úplně nějak jinam, když jsme zrovna velmi spěchali hledaje místo naší práce. Vivat různé kultury!!!
Imperiální měrný systém
V Česku máme metry, deci-metry (desetiny metru), centi-metry (setiny metru), mili-metry (tisíciny metru) a také třeba kilo-metry (tisíc metrů). Mezi sebou je převádíme tak, že přidáváme nebo ubíráme desetinná místa. Takhle to dělá celý svět, kromě Barmy (totalitní stát v Asii), Libérie (totalitní stát v Africe) a právě USA.
Takže když jsme přijeli, čekaly tu na nás staré dobré palce (inch), stopy (foot), yardy, míle, galony, pinty, tekuté unce (fluid ounces) a jejich zlomky, libry a také stupně Fahrneita.
Takže když jsme přijeli, čekaly tu na nás staré dobré palce (inch), stopy (foot), yardy, míle, galony, pinty, tekuté unce (fluid ounces) a jejich zlomky, libry a také stupně Fahrneita.
Byli jsme vyptáváni, jestli si myslíme, že je dneska víc než 90 stupňů a na kolik stupňů že si to chceme dát klimatizaci, jestli na 65 nebo radši na 75. Bazén má na šířku 25 yardů a je hluboký 6 stop. Z Manhattanu do Washingtonu je to 230 mil. Krabice mléka má 1/2galonu. Ufuf.
Aby se v tom člověk orientoval, je třeba si to nějak přepočítávat. Došly jsme k závěru, že je nejlepší si zapamatovat referenční hodnoty a od těch odvíjet. Ok.
Aby se v tom člověk orientoval, je třeba si to nějak přepočítávat. Došly jsme k závěru, že je nejlepší si zapamatovat referenční hodnoty a od těch odvíjet. Ok.
Palec (inch) má asi 2,5cm (v tom se měří úhlopříčky televize, ne?)
stopa (foot), má asi 30cm (to je pravítko)
yard má 0,9 metru, takže číslo v yardech je jako to v metrech mínus desetina toho v metrech
míle má 1,6 metru, no, to se počítá blbě, ale tak je to víc než 1,5
galon má skoro 4 litry, půlgalonový mlíko má dva litry
flašky vody se odhadnou podle oka a většinou tam mají napsaný mililitry, a když se kouknete na nějaký výrobky v česku, tak tam maj fl oz, a to jsou ty tekuté unce!
Pintu pije Pipin v Pánovi Prstenů a je to něco pod půl litr
Stejně je to s librou - libra (pound) je půl kila
stopa (foot), má asi 30cm (to je pravítko)
yard má 0,9 metru, takže číslo v yardech je jako to v metrech mínus desetina toho v metrech
míle má 1,6 metru, no, to se počítá blbě, ale tak je to víc než 1,5
galon má skoro 4 litry, půlgalonový mlíko má dva litry
flašky vody se odhadnou podle oka a většinou tam mají napsaný mililitry, a když se kouknete na nějaký výrobky v česku, tak tam maj fl oz, a to jsou ty tekuté unce!
Pintu pije Pipin v Pánovi Prstenů a je to něco pod půl litr
Stejně je to s librou - libra (pound) je půl kila
Další míra, která nás vylekala, je cup, takže hrnek. Hrníčkovou kuchařku znám, vaří se z ní koláče, vezmeš dva hrnky mouky a k tomu dáš hrnek mlíka a dvě vejce a máš z toho koláč. Zde jsme na cup narazili, když jsme jedli cereálie.
Je tedy cup měrná jednotka vyjádřitelná v mililitrech (236ml), nebo je to prostě miska na cereálie?! Pfff...
To všechno by se dalo asi nějak pochopit a naučit, kdyby se mezi sebou ty jednotky nedaly převádět. Jedna stopa má 12 palců, jeden yard má tři stopy (takže kolik palců?), míle má 1760 yardů a tohle všechno samozřejmě funguje i jako čtvereční a krychlové jednotky. Mňamy!
American smile
Těšila jsem se na usměvavé lidi, ale nějak se moc nestalo,o) V obchodech podobný servis, jako jsem poznala v Londýně - skočí na vás "May I help you?" a okamžitě obsluhují. Dělají svojí práci (they are doing their job!!), ale že by u toho hýřili úsměvy, to bych neřekla. Ale nic není problém.
Těšila jsem se na usměvavé lidi, ale nějak se moc nestalo,o) V obchodech podobný servis, jako jsem poznala v Londýně - skočí na vás "May I help you?" a okamžitě obsluhují. Dělají svojí práci (they are doing their job!!), ale že by u toho hýřili úsměvy, to bych neřekla. Ale nic není problém.
Plavčíkem v New York City
8. června 2011 v 4:21 | Nora Králičí
|
Plavčíkem v NYC 2011
Už je to týden, co jsme s mužem odletěli do New Yorku dělat plavčíky. Proc zrovna plavčíky? No protože plavčíci jsou v New Yorku! A kdo by chtěl bydlet někde v zapadlé vesnici v kukuřici...
První momenty byly krásné a krušné zároveň. Krásné proto, že jsme bydleli v Chelsea na Manhattanu u známého známé, tak jsme nemuseli vyhazovat příšerné peníze za hotel, než si najdeme ubytování na zbytek pobytu. Pěšky jsme prakticky během jednoho odpoledne obešli všechny hlavní mrakodrapy, mosty, sochy (Svobody a Bulla) a stavili jsme se v Central parku. Jižní část Manhattanu je bohatá jak blázen, ty mrakodrapy jsou všude a ooobrovské a je to jako byste se procházeli kaňonem.
Krušné byly chvíle okolo hledání ubytování. Byl nám doporučen craigslist, jako že se na něm najde všechno, a taky že jo! Jenže odpovídalo dost málo lidí a když, tak týpci, co jsou zrovna na křesťanský misi ve Filipínách a že jim máme poslat prachy a že oni nám daj klíče. Takže podvodníci.
Nicméně při hledání ubytování jsme poznali spoustu míst, kam bychom se jinak nepodívali. Byli jsme nad Central parkem v Harlemu, kde jsou na East side Latinos (a mluví jenom španělsky, nápisy jsou jenom ve španělštině a vypadají hrozivě), na West side černoši, co vypadají neméně hrozivě a mají černošskou angličtinu, paneláky z cihel (takže cihláky) pro ty nejchudší, Chinatown a jiná zvěrstva. Málem jsme byli okradeni pánem, co nám také navyprávěl hory doly a evidentně kecal. Divoké město to je!
A také jsme zjistili, že angličtina rozhodně nestačí a že jsou místa, kde se prostě anglicky domluvit nemáte moc šanci. Také to, že Manhattan je sice sexy, ale nejsou to jen nablýskané mrakodrapy. Ty jsou odhaduju tak na max 30 procentech půdy, a to jim ještě nahrávám. Na severu je to děs a drogy, a špína je prakticky všude. Není se co divit, že USA má z těch bohatších zemí úplně nejvyšší Giniho index a New York nejvyšší z USA. Člověk tady může divoce přemýšlet o sociální spravedlnosti a o tom, že být běloch je opravdu výhra v loterii.
Když nevycházel Manhattan jako místo, kde spočineme postelí na další 4 měsíce, zkusili jsme Queens, další z pěti New Yorských čtvrtí (boroughs), kde by také měly být bazény od našeho zaměstnavatele. To už bylo po 4 dnech zoufalého hledání a několika záchvatech (seizure!) bezmoci a strachu, že nás někdo divoce okrade (ne o peněženku, ale o nájem a depozit!). Měli jsme tedy rendez-vous v Queensu s asi čtyřmi lidmi (skvělé, když lezete do bytu k cizím lidem.. my bychom na orgány a bílé maso byli nejlepší) a hned první byla moc sympatická rodina s mateřským citem (paní landlordka mi půjčila svetřík, aby mi nebyla zima!), byli moc fajn, tak jsme s plácli!
Když jsme odjížděli z Manhattanu, byli jsme zklamáni, že tam nezůstaneme. Přece jenom, Manhattan je to, co si člověk představí pod New Yorkem, ne ty vesnice okolo,o) ale rozhodně jsme udělali dobře. Manhattan je už po několika dnech jenom prostě město (přestanete pořád koukat k nebesům), je tam vedro, špína, hluk, bordel... A to jsem pražská holka a moje nejoblíbenější místo v Praze je Václavák! Queens, tam, kde jsme my, je jako bydlet v menším městě hned vedle veelkého města. Je to na metru, takže všechno je blízko, na dojíždění hodinu jsme zvyklí, bájo! A blízko domu máme Holy Child Jesus Church (Ježíškův kostel) a spoustu dalších iglesias (kostelů ve španělštině,o)
Takže po týdnu bydlíme, hurá, a můžeme začít pracovat, což bude v dalším článku.
O kouzelné kabelce
5. února 2011 v 10:55 | Nora Králičí
|
ženské problémy
Moje kabelka je největší na světě. Mám v ní naprosto všechno, takže vždy, když chci najít žvýkačky, zjišťuji, jak je její obsah nekonečný.
V mé kabelce se vyskytují skripta, knihy, peněženka, klíče, diář, penál s plánem Londýnského metra, dvě prázdné plastové lahve od vody, jedna termoska, krabička se svorkami, spousta fix, nůžky se zebrou, izolepa, ořezávátko, dva spreje do nosu (že už dva měsíce nemám rýmu je pochopitelné, ale co kdyby), guma z British Councilu, index, mobil, program Národního divadla, brufen, lžička, časopis Respekt, taštička na šminky, jeden balíček papírových kapesníků, tři milióny sedm set padesát tisíc dvě stě třicet dva posmrkaných papírových kapesníků, plastová spona na ty igelitový pytlíky nebo cereálie nebo tak, rukavice, pepřák, mp3, náramek, co vypadá jako popelník, a děrovačka.
Občas se tam vyskytuje ještě notebook, baret, šála/y, svetr/y, tepláky na jógu, tričko na jógu a v minulém semestru nejhorší - boty na aerobik.
Takže až z toho budete něco potřebovat půjčit a já budu poblíž, n'hésitez pas !
A důkaz, že se to tam všechno vejde :
Měla bych se učit na zkoušku
17. ledna 2011 v 10:33 | Nora Králičí
ale pořád mě něco rozrušuje.
Někdy je to k věci, jako tyto zápisky.
Aristoteles, který říkal, že když A se rovná B, tak se nemůže B nerovnat A, by tyto zápisky také nepochopil, a nad zápisem N/V=Nákl/Výn=Náklady/Výnosy=N/V by si ťukal na čelo, jako to dělám já.
Potom jdu do koupelny a zjišťuji, jak multilingvní domácnost jsme!
Zlatej facebook, ten distraktuje míň...
Proč mě to nepřekvapuje?
22. prosince 2010 v 16:09 | Nora Králičí
|
Nora doporučuje a kritizuje
A to nemluvím o tom, že mi nejdřív tykají a pak vykají...
Pohlavní rozlišitelnost
12. prosince 2010 v 12:10 | Nora Králičí
|
ženské problémy
Anča Novinářka mi onehdy sdělila 3 jednoduchá pravidla atraktivity člověka, která platí jak pro muže, tak pro ženy. Ta pravidla jsou symetrie, mládí a pohlavní rozlišitelnost. Toho poslední pravidlo mne, učitelku francouzštiny s neschopností pochopit, jak student může přiřadit člen mužského rodu před slovo sestra, zaujala nejvíce.
Já s pohlavní rozlišitelností problém nemám, naopak! Narodila jsem se jako kytara, mám prsa a boky a dlouhé vlasy, a že jsem slečna se pozná i na sjezdovce v zimní bundě.
Oproti tomu v Albertu na Floře často u pokladny pracují lidé, u kterých si nejsem jistá, jestli jsou to muži či ženy - a v tu chvíli nesoudím ani jejich atraktivitu, jen se je snažím pohlavně rozlišit, abych se mohla osoby zeptat, jestli by mi mohla/mohl k tomu dát tašku!
Tito pokladní (krásné slovo nenaznačující pohlaví) se navíc vetšinou jmenují Vlasta nebo Jindra, takže vám nepomůže ani jmenovka.
Transsexualita je seriózní problém. Představte si to, že se narodíte jako Vlasta, a v průběhu života zjistíte, že nejste Vlasta, ale Vlasta?!
Včera se můj problém s rozlišováním pohlaví dále vybarvil - v metru se mnou jel pár a já si nebyla jistá, jestli jsou to slečna a chlapec.... nebo slečna a slečna, nebo chlapec a chlapec nebo chlapec a slečna! Obě tyto bytosti měly široké džíny, velké boty, bundy, dlouhé vlasy a čepice a kapuci, ani jedna bytost s fousy, ale tak to bývá v mládí. Přehodnotila jsem to z mnoha stran a myslím si, že to byly předčasně vyspělé lesbicky, které chodí do baru pro lesbicky nahoře bez a hraji tam fotbálek a chytají pivní tácky do zubů.
Ale pravdu o jejich pohlavním ústrojí schovávaném pod denimem a sexuální orientaci zúčastněných se už nikdy nikdo nedozví...
Kontraproduktivní spící krasavice
30. listopadu 2010 v 10:25 | Nora Králičí
|
QUOTidien
Mám ráda přednášky, mnohem více než cvičení, již od začátku. Proč?
- na přednášky se chodit nemusí
- na přednáškách je to velmi anonymní a nikdo si vás nevšímá
- na přednáškách si vás opravdu nikdo nevšímá,o)
Moje pracovní tempo kulminuje. V jednom z předchozích článků jsem psala o tom, jak se stávám lepší bytostí - učím se do školy, učím ve škole, učím se na přijímačky do školy, učím se na FCE, dělám jógu a kultivuji svoje tělo a také svojí mysl hlavně chozením do opery (v Národním divadle prodávají last minute vstupenky 30 minut před začátkem představení pro studenty s ISIC za 50kč!! To je jako výhra v loterii...). A poslední dobou se do toho přidalo ještě randění s Mužem a randění s rodinnými příslušníky.
Výsledkem je, že nic nestíhám. Včera jsem byla na naprosto dokonalých Hoffmannových povídkách, které se okamžitě katapultovaly na místo mojí nejoblíbenější opery. Potom jsme si s Mužem šli na chvilku sednou a po chvilce bylo půl druhé (Muž más přezdívku Chronos a umí ohýbat čas) a do postele jsem se dostala ve 3. A z postele v 5h30 (ačkoli plán byl vstávat ve 4 a učit se na nechutný předmět v černých deskách, o kterém budu mluvit v jednom z dalších článků).
A nyní se dostáváme k pointě. V 7h30 jsem byla na cvičení, v 7h35 jsem ze cvičení odešla (cvičíčí je <->) a šla jsem jinam na přednášku o nějakých počítačích. Jaká to krása! Od 7h45 do 11h jsem spala (opravdu) na přednášce na svetru, pravá tvář, levá tvář, protáhnout, a zase znova! A nikoho to nepohoršovalo!
Pravda je taková, že život vysokoškoláka, který navíc chce mít nějaký životní standard a mít si co napsat do životopisu, je složitý. Nicméně během spánku se dá spousta věcí vyřešit. Já jsem během spánku potkala Mužovu sestru, byla jsem s ním ve škole, ve které učím, viděla pana přednášejícího, jak nechává levitovat studenty směrem na levou stranu auly a otlačila jsem si obě tváře.
Ach, život vysokoškoláka je nádherný...
Slevové kupony a hromadné nakupování
23. listopadu 2010 v 5:43 | Nora Králičí
|
Nora doporučuje a kritizuje
V minulém článku jsem psala o zážitku se slevovým kuponem. Já narozdíl od Francouze Bydlícího v Jižních Čechách (FBvJČ) si nemyslím, že když máš něco se slevou, tak ti do toho plivnou a přinesou ti jenom půlku, ale že tak to vypadá vždycky (že pizza u Einsteina je hnusná a že ta ženská nemasíruje šíje).
Ale většina těch nabídek je samozřejmě dobrá, to jen já jsem satirická a zapšklá ! Zde tudíž dávám odkazy na ty slevové firmy, které mám, takže vy, kdo máte peníze na utrácení, hurááá,o)
(no hele, teďka mám jógu za 30kč za hodinu na dalších několik měsíců, takže se to vyplatí, Bobe,o)
Masáž spojená s ekonomickými tabulkami a Batmanem
20. listopadu 2010 v 11:19 | Nora Králičí
|
Nora doporučuje a kritizuje
Tak jsem byla na masáži ve studiu Relaxisv centru Prahy. Zážitek. Na masáž jsem se těšila jako malé dítě a můj zážitek si můžete přečíst v tomto o něco delším reportu o 908 slovech.
Příprava den před tím
Nikdy jsem ještě na masáži nebyla (když nepočítám masáž v Gruzii, která stála 50kč a trvala 10minut a při níž mě paní hezky umyla a říkala tomu masáž), tak jsem se chtěla nějak připravit a poučit. Jenže na stránkách nic nebylo - žádná informace jako "oholte si nohy, aby se vás masérka neštítila" nebo "nechoďte před tím na jógu" nebo "zatahovat kvůli tomu francouzštinu je hřích". Tak jsem šla na masáž nepřipravená, ale myslela jsem si, že tak to má být, aby byl člověk více překvapen. To zafungovalo...
Entrée
Přišla jsem asi o půl hodiny dřív, tak se paní omlouvám a říkám, že počkám. Žena mi panovačným tónem odpovídá "To budete muset!!!"
Čekám v nádherné místnosti sladěné v barvách hnědé a béžové, moc hezké. Jako časopisy mi nabízejí Blesk jedna, dva, tři, nějaký Rytmus Života a časopis pro horních deset nejbohatších Čechů. Sáhnu po tom. Je celý z tlustého těžkého křídového papíru, a na první stránce je spousta tabulek a grafů. Miluji tabulky a grafy! První graf vypadal takhle (a ostatní podobně) :
Byla jsem zmatená. Mám časopis v ruce? Mám! Jsem čtenář! Jsem? Kde jsem v tom grafu? Ale nemýlila jsem se, nebyla tam úzká čárka pro chudé studentky a učitelky a prodavačky v obchodech, co vlezou do všeho.
Jdeme na to!
Jak jsem do toho tak divně koukala a propočítávala si, kolik milionů asi vydělám za rok já (asi 2% z toho nejchudšho čtenáře), přišla ke mně paní a řekla mi, že mám jít tam do té místnosti a svléknout se do naha. "Jako úplně?!", ptám se vyděšeně. "JO!", říká mi ženská, jako bych byla debil a ignorant, "a omotejte se tímhle."
TOTO byla deka. Já jsem si myslela, že se na masáž omotává prostěradlem. Prostěradlo má totiž spoustu výhod - je docela levné, saje, a hlavně je na jedno použití. Deka je na více použití (takhle rozhodně byla) tak jsem si stále představovala zadky, které v dece byly přede mnou a docela jsem se štítila.
Můj zadek číslo 27 čekal v dece naproti zadku číslo 18, který měl navíc roztažené nohy, tak jsem se aktivně koukala všude, jenom ne na něj.
Masáž
Paní mě pozvala do prostoru, okolo kterého visely průhledné záclony a řekla, mi, ať si lehnu. A já jsem se musela obnažit před naprosto cizí paní, se kterou se nehodlám vdávat, a ona navíc měla zůstat oblečená?! Je tohle základní instinkt?!
Klepajíc se jsem jí řekla, že jsem na masáži poprvé - paní se uchichtla a ještě se mě třikrát zeptala "Jako fakt? Jé, jako fakt jo? No ty vole Máňo, vona je poprvý na masáži jako!!", jako kdyby na masáž chodil každej furt. Potom mi řekla, že si mám dát hlavu do tý díry, jak je ve filmech (to bylo dobrý,o) a jala se mě masírovat.
Já jsem jogín a zajímám se o tělo. Myslela jsem, že žena mi pojede sval po svalu a udělá mi kompletní anatomii včetně mezižeberních svalů a hladkého svalstva. Ale mýlila jsem se. Žena mi nějak jezdila po těle a já jsem z toho byla tak vyděšená, že na mě někdo sahá, že jsem se ani neuvolnila. Když mi jezdila po zadku a dělala věci, které nedovolím ani svým manželům, poznala jsem další část svého já, která pod nadvládou Stockholmského syndromu nedá ženské facku a neřekne jí, že je to úchylná kráva. A když mi jezdila po prsou, byla jsem ráda, že nejsem chlap (ačkoli chlapi fungují jinak).
A najednou bylo hotovo, bez toho, abych měla namasírovanou šíji?! Tu část těla, kterou všichni nejvíc ničíme seděním na přednáškách (nebo... tak na přednáškách zrovna nikdo nesedí,o) a která je nejohroženější na těle?!
A ani chodidla mi nenamasírovala? Chodidla, která nesou naše těla a na která si nikdo ani nevzpomene, ačkoli si to nejvíce zaslouží? Sketa...
Afterparty
Přinesla mi vodu s citronem a řekla mi, ať pomalu vstanu a jdu doprava rovně doleva doprava potom rovně potom doleva a doprava a doleva a tak jsou sprchy.
?!?
Prosím?
"Doprava rovně doleva doprava potom rovně potom doleva a doprava a doleva a tak jsou sprchy."
Senkjů,o/
Obalená v igelitu jsem tedy šla doprava rovně doleva doprava potom rovně potom doleva a doprava a doleva celým centrem. Obalená ne dekou, ta by byla špinavá, ale igelitem. Igelit má vlastnosti takové, že je průhledný, cesta doprava rovně doleva doprava potom rovně potom doleva a doprava a doleva takové, že je daleko a kdokoli se na mě může dívat a smát se mému mateřskému znaménku. Celou cestu jsem ženu proklínala, lepila jsem všechno, na co jsem šáhla a děsila se, že přijde zase ten zadek číslo 18,o/
Naštěstí jsem na nikoho nenarazila (jenom kamery ze stránek prettynakedczechgirls.com) a došla jsem až ke sprchám - sice krásným, ale kde nebylo mýdlo. Zkuste ze sebe servat kusy oleje, medu a zázvoru bez mejdla! No to snad nebudu popisovat, určitě to najdete brouzdáním na stránkách výše.
The End
Když jsem se tedy oblékla a jala se platit, malátná a zklamaná, zvednu hlavu k paní recepční a tam na mě kouká Joker! Permanentní makeup, hnědé linky okolo rtů a okolo očí, no hrůza. Nadskočila jsem, řekla jsem, že se mi to líbilo a zdrhla jsem.
Dámy a pánové, tohle je stáří. Ještě před několika lety bych jim vyčinila, ale teď jsem slabá paní učitelka, která po bitvách s oktávou už nemá na bitvy s Jokerem se základním vzděláním. Takže o tom jenom píšu na internet a doufám, že mě po cestě za oktávou nezastřelí mafie s ročním příjmem nad 20 milionů.
Komplikace urinace exhausce
31. října 2010 v 14:17 | Nora Králičí
|
nemyšlení
"Když to zjednodušíme, tak se to zkomplikuje.", řekl mi jednou můj kamarád Jonas (i když to řekl francouzsky - "Si on le simplifie, ça se compliquera."). Podle mě je to věta, která často vyjadřuje moderní dobu.
Mám nový mobil. Je supr trupr nadupaný a moderní. Ale je také složitý. Já, jež jsem zvyklá na nokie, které jsou jednoduché a funkční, a při tom velmi kvalitní (když tedy neporovnávám moderní telefony, ale 6110 před deseti lety,o). Hlavní výhoda nokií ale vždycky bylo jejich intuitivní ovládání. Všechno bylo jasné, a to pro mou matematickou dušičku bylo jako stvořeno. Nechápu totiž, proč by mě za každým kliknutím mělo čekat nějaké šílené překvapení.
Nokie by udělala to, že když kliknete na uživatele, kterého máte v kontaktech, otevře se vám kompletní balíček toho, co s údaji o uživateli můžete dělat. HTC Touch Pro2 ale rovnou volá. A nebo otevře informace, když ale jste někde jinde. A při tom vy křičíte haló haló! A nebo otevře zase něco jiného, když to nejméně čekáte. A když chcete přidat ke kontaktu fotku, musíte se k tomu taky hezky složitě proklikat, jako když jedete do Brna přes Tokio.
Ale tak, na všechno si člověk zvykne, že, jenom nechápu, jak to, že firmy tyto jednoduché věci nepochopí. Ale tak nejsme všichni dokonalí podnikatelé, ani apple.
Evanescence zase vylepšili - zkomplikovali - část Requiem do Mozarta Lacrimosa. Nejen, že přidali tvrdé Y po r, ale po poslechnutí obou skladeb je snad jasné, která verze je lepší a kvalitnější. Zde tedy Mozart :
Co už je horší a opravdu znepříjemňuje každodenní život, jsou fotobuňky. Někdy jsou fajn - vylezete z výtahu a už je světlo. Někdy jsou méně fajn - když se vykecáváte u výtahu a každé dvě minuty musíte poskakovat jako blbec, aby se vám zase rozsvítilo.
Nejhorší jsou ale fotobuňky na toaletách. Vejdete do té malé místnůstky, rozsvítí se fotobuňka, a po minutě se zhasne a je tam tma jako v pytli. Ach jo.
My ale na VŠE máme vylepšené fotobuňky. Když fotobuňka zavětří pohyb, nerozsvítí, ale je naprogramována tak, aby při pobyhu SPLÁCHLA. Za dobu použití toalety se spláchne průměrně čtyřikrát - na začátku, v průběhu, ke konci a na konci. Fotobuňka vidí všechno a na všechno reaguje. Zde příklad korupce při zadávání zakázky. A my si před deseti lety mysleli, že japonská toaleta rovnou myjící hýždě je scifi...
Další články
- Zdravější - krásnější !!! 28. října 2010 v 7:28
- Plná taška hulení 25. října 2010 v 8:29
- Sledují mě úchylové? 21. října 2010 v 20:48
- Míra felace 17. října 2010 v 11:55
- Nomen omen 10. října 2010 v 10:14
- Černá podprsenka a zelené vlasy 28. září 2010 v 11:57
- Dekapitovaný kapitalista 14. září 2010 v 16:11
- Cesta vysavače 29. srpna 2010 v 19:31
- Zpátky do školy ! 28. srpna 2010 v 14:33
- Nepochopitelný půvab Francie 14. srpna 2010 v 12:42
- Jak poznáte, že ta slečna v televizi nikdy nebude zastávat důležitý post ve vládě? 28. července 2010 v 11:52
- Francouzská rodina na návštěvě 26. července 2010 v 0:47
- Kdo má právo se vyjádřit? Kdo právo vyjádřit se nemá? 6. července 2010 v 22:24
- Nedostatečné filmy neuspokojí ani patnáctileté nezkušené holčičky a Pedro Almodóvar je nudnej 2. července 2010 v 21:40
- Pojetí přitažlivost a obdivu v průběhu věku 9. června 2010 v 15:30
- French modern chansons 7. června 2010 v 23:27
- Les chansons françaises modernes 7. června 2010 v 23:18
- French chansons - nej klasika 7. června 2010 v 11:55
- Hip hop français 7. června 2010 v 11:53
- Chansons enfants 7. června 2010 v 11:51
